Od plochodrážníků a fotbalu k rugby

Od plochodrážníků a fotbalu k rugby

Jako by to byly kulisy černobílého filmu pro pamětníky, přitom to není zase tak dávno. Ještě v 70. letech se hráči našeho ragbyového klubu chodili po zápasech v Chrášťanech omývat k pumpě u rybníka přes ulici. Stará mrňavá klubovna tekoucí vodou nedisponovala. Přesto byli za ni i za místní hřiště rádi, klub totiž až do druhé půle 70. let žádné neměl. „Do té doby jsme hrávali na vypůjčených hřištích jiných ragbyových klubů v Praze či Říčanech nebo na těch fotbalových, často třeba na Karlštejně,“ vzpomíná Andrej Hronec, někdejší dlouholetý hráč. 
Když současné hřiště před více než 40 lety objevil člen klubu Jindřich Kašpárek, byl to zanedbaný plácek bez organizované sportovní činnosti. Původně fotbalové hřiště bylo obehnáno škvárovým oválem, na kterém údajně trénoval i pozdější plochodrážní mistr světa Milan Špinka. „Když jsme nájem chrášťanského hřiště sjednávali, bylo už známo, že trasa metra se časem přiblíží do Zličína a že hodnota tohoto sportoviště pro náš klub vzroste,“ vysvětluje Andrej Hronec.
Prof. Sláma a A. Hronec
Hrávalo se na fotbalovém hřišti v podstatě bez úprav, k původním brankám se instalovaly snímatelné kovové konstrukce rugbyového háčka. Byla to docela vzácnost, ani Sparta či TJ Motorlet Praha (dnešní Petrovice) vlastní hřiště neměly. Například Sparta hrála na tom slávistickém v Tróji. „Náš klub byl tehdy po Slavii, Tatře a Pragovce pouze čtvrtým pražským klubem s vlastním rugbyovým hřištěm,“ vzpomíná Andrej Hronec.
Na pivo se po zápase chodilo rovněž přes ulici do venkovského hostince, který tam tehdy stál na místě dnešního skladu. „V něm či v přilehlé zahradě jsme také organizovali třetí poločasy se zahraničními týmy,“ uvádí Andrej Hronec. Budování nové klubovny začalo již koncem 70. let. O její výstavbě se dočtete v dalším dílu.
Petr Býma & Andrej Hronec

Kategorie